DneÜnφ zßhady jsou pokraΦovßnφm minul²ch

DneÜnφ zßhady jsou pokraΦovßnφm minul²ch. I dnes bude °eΦ o teorii holografickΘho vesmφru, tentokrßt z ·st dvou n∞meck²ch novinß°∙/spisovatel∙.

Prvnφ Φßst je z knihy Ernsta Meckelburga "Zßhada nesmrtelnosti". Podφvejme se na jeho pojetφ holografickΘho vesmφru.

HOLOGRAFICK▌ PRINCIP - PAM╠ì PRO V╠╚NOST

"Nemßme ani to nejmenÜφ tuÜenφ, jak v mozku probφhß proces vzniku v∞domΘ zkuÜenosti a kdo nebo co tenhle nep°edstaviteln² 'oh≥ostroj neuron∙' vlastn∞ °φdφ."
C.E.M.Joad v The New Statesman and Nation, 23.srpna 1948

"Podle nßzoru neurologa profesora Karla Pribrama, p°ednßÜejφcφho na Stanford University (Kalifornie), funguje mozek jak "analyticky", tak i "holograficky" souΦasn∞, to znamenß jako digitßlnφ a analogov² poΦφtaΦ. Podle jφm prezentovanΘho holografickΘho modelu lze pochopit jak paradoxnφ mozkovΘ funkce, tak i parapsychologickΘ fenomΘny a takzvanΘ transpersonßlnφ zkuÜenosti. Pribram cht∞l svou teoriφ vysv∞tlit, proΦ stopy jednΘ a tΘ₧e vzpomφnky jsou ulo₧enΘ a p°φstupnΘ na r∙zn²ch mφstech mozku. Jendou z dosud otev°en²ch otßzek je absence jak²chkoli ztrßt vzpomφnek p°i zniΦenφ rozlehl²ch Φßstφ mozku, jak bylo popsßno v²Üe. Pribram konstatoval: "Kdy₧ se nap°φklad n∞jakß osoba po mrtvici, kterß jφ zniΦila polovinu mozku, zase vrßtφ do svΘho bytu, nenφ to tak, ₧e by poznßvala ze vÜeho jenom polovinu - jejφ pam∞¥ je komplexnφ a v∙bec nenφ zniΦenß. Nelze udat ₧ßdnΘ jednoznaΦnΘ korelace mezi mno₧stvφm ztracenΘ tkßn∞ a poΦtem ztracen²ch vzpomφnek. Pouhß dv∞ procenta nervov²ch vlßken urΦitΘho mozkovΘho systΘmu dokß₧φ udr₧et funkci tohoto v²znamnΘho orgßnu!" Tato kapacitnφ rezerva se ale nedß vysv∞tlit b∞₧n²mi modely v∞domφ. Engramy (stopy pam∞ti), po nich₧ v∞dci pßtrali dlouhß desetiletφ, nebylo mo₧nΘ objevit; nedokßzali rovn∞₧ tyto mimo°ßdnΘ v²kony mozku nijak vysv∞tlit. SpφÜe se zdß, ₧e pam∞¥ je "rozprost°ena" po celΘm mozku, podobn∞ jako interferenΦnφ vzor hologramu coby obrovskΘ pam∞ti pro dopadajφcφ vlnovΘ vzory, umo₧≥ujφcφ vyvolat vzpomφnku na jakΘmkoli mφst∞. Vzpomφnky celΘho sv∞ta by tedy mohly b²t soust°ed∞ny do jedinΘho bodu, co₧ je teorie, kterß p°ipouÜtφ bezproblΘmovΘ p°echody do vφcerozm∞rn²ch realit - do takzvan²ch hypersv∞t∙.

Francouzsk² jadern² fyzik Jean E.Charon se v zevrubn²ch filozofick²ch pojednßnφch d∙kladn∞ vyrovnßvß s otßzkami lokalizace v∞domφ. Zastßvß nßzor, ₧e vedle viditelnΘho hmotnΘho Φasoprostoru se jeÜt∞ vyskytuje duchovnφ Φasoprostor (Φasoprostor v∞domφ). Charon °φkß: "Podle svΘ fyzikßlnφ definice jsou Φßstice, je₧ slou₧φ jako nosiΦe psychiky, velmi stabilnφ, jejich ₧ivotnost je tedy...shodnß s ₧ivotnostφ universa. Tato okolnost je nesmφrn∞ v²znamnß p°edevÜφm vzhledem k metafyzick²m implikacφm. Uzavφrajφ-li toti₧ zmφn∞nΘ Φßstice prostor, jeho₧ informaΦnφ obsah se nikdy nem∙₧e ztratit... a je-li na druhΘ stran∞ ₧ivotnost t∞chto Φßstic v podstat∞ 'v∞Φnß', vede nßs to nutn∞ k zßv∞ru, ₧e vÜechny informace, kterΘ jsme investovali b∞hem lidskΘho ₧ivota do on∞ch Φßstic, z nich₧ se sklßdß naÜe pozemskΘ t∞lo, budou nadßle existovat i za hranicemi naÜφ fyzickΘ smrti, tedy prakticky na v∞ky v∞k∙."
Z dalÜφ myÜlenky jasn∞ vypl²vß, jak Charonovi nesmφrn∞ uΦaroval holografick² princip v∞domφ: "NejspφÜ to bude tak, ₧e ka₧dß Φßstice, kterß tvo°φ naÜe t∞lo, u₧ sama o sob∞ obsahuje soubor on∞ch informacφ, jeho₧ obsah urΦuje veÜkerΘ charakteristiky naÜφ psychiky, osobnosti, tudφ₧ znovu nachßzφme p°esn∞ to, co biologovΘ tou₧ili experimentßln∞ prokßzat v rßmci genetickΘ informace...
To by znamenalo, ₧e to tudφ₧ nejsou chromozomy, n²br₧ ka₧dß jednotlivß fyzikßlnφ Φßstice, z nich₧ se sklßdajφ, co je nositelem veÜker²ch informacφ dotyΦnΘho jedince. Je dokonce mo₧nΘ (ba pravd∞podobnΘ), ₧e tato komplexnφ informace je obsa₧ena i ve vÜech elementßrnφch Φßsticφch, z nich₧ se sklßdajφ zb²vajφcφ Φßsti bu≥ky - tedy v jßdru i cytoplazm∞ bun∞Φn²ch membrßn a nikoli pouze v bu≥kßch samostatn²ch chromozom∙." Charon dßle uva₧uje takto: "P°isoudφme-li svΘmu 'Jß' hodnotu, kterß mu p°φsluÜφ podle nejnov∞jÜφch zkuÜenostφ fyziky Φßstic, potom u₧ v naÜem ₧ivot∞ nebude existovat ₧ßdnß 'pravß' Φi 'sprßvnß' smrt - ostatn∞ stejn∞ jako p°estane existovat n∞jak² 'skuteΦn²' porod."
To, ₧e by Charon se svou odvß₧nou teoriφ o "oduÜevn∞l²ch" Φßsticφch mohl mφt pravdu, vypl²vß ze zajφmavΘho vyjßd°enφ znßmΘho americkΘho in₧en²ra Arthura Younga, vynßlezce Bellova vrtulnφku. Young se zaobφral nejen paranormßlnφmi ·kazy, ale pokouÜel se zßrove≥ slouΦit poznatky kvantovΘ fyziky s mystick²mi v∞domostmi. Za ·Φelem objasn∞nφ neobvykl²ch udßlostφ poukßzal na fenomΘn zvan² "sv∞tlo", kterΘ ho fascinovalo kv∙li svΘmu protikladnΘmu chovßnφ:
- nemß ₧ßdnou hmotnost, a p°esto vytvß°φ takovΘ Φßstice jako elektrony a protony;
- nemß ani nßboj, a p°esto produkuje nabitΘ Φßstice;
- pro sv∞telnΘ Φßstice (fotony), kterΘ p°edstavujφ sv∞telnΘ impulzy, neexistuje Φas, proto₧e Einstein prokßzal, ₧e ten se p°i rychlosti sv∞tla zastavuje.
Young z toho vyvozuje, ₧e nulovß hmotnost m∙₧e b²t vÜφm a ₧e (naÜe nehmotnΘ) v∞domφ m∙₧e existovat i bez materißlnφho mozku. Je-li tomu tak, muselo by v∞domφ sebe sama ('Jß') nadßle existovat i po biologickΘ smrti. A nejen to: sv∞tlo ve form∞ elektromagnetick²ch vln, kterΘ b∞₧n∞ vyu₧φvajφ rozhlas a televize, by se m∞lo hodit jako ideßlnφ komunikaΦnφ prost°edek mezi rozmanit²mi sv∞ty, tedy tφmto a onφm sv∞tem, co₧ se b∞hem poslednφch desetiletφ prokßzalo jako naprosto reßlnΘ.
Pokusme se to jeÜt∞ jednou shrnout: V²znamnφ neurofyziologovΘ, kte°φ se nep°edpojat∞ vyrovnßvajφ se vztahem mozku a v∞domφ, jsou p°esv∞dΦeni o tom, ₧e mozek sice vytvß°φ podmφnky, kterΘ jsou nezbytnΘ pro v∞domΘ aktivity, ale sßm tyto aktivity neprodukuje. Nech¥ nßm to oz°ejmφ jednoduch² p°φklad z ka₧dodennφho ₧ivota: K tomu, abychom mohli p°ijφmat televiznφ program, je krom∞ antΘny nebo kabelovΘ p°φpojky zapot°ebφ televizoru. Ten vÜak v ₧ßdnΘm p°φpad∞ nenφ p°φΦinou programu. Program pokraΦuje i potΘ, co se televizor vypne. Podobn∞ funguje i mozek tφm, ₧e zesiluje impulzy mentßlnφch energetick²ch polφ a realizuje je ve form∞ psychick²ch a fyzick²ch aktivit. ╪eΦeno jednoduÜeji: p°ipomφnß to kombinaci p°ijφmaΦe a vysφlaΦe, kterΘ si navzßjem vym∞≥ujφ informace a sd∞lenφ mezi t∞lem a "mentßlnφm polem", v∞domφm.

"Soumrak v∞domφ" - na poΦßtku bylo pole

Ze vÜeho, co jsme se dosud dov∞d∞li o v∞domφ, lze usuzovat, ₧e nevznikß v mozku, ale ₧e je po cel² ₧ivot holograficky navrstveno kolem naÜeho biologickΘho t∞la a je souΦßstφ jinΘ, vφcerozm∞rnΘ reality.
Americk² fyzik Keith Floyd podle vÜeho sprßvn∞ rozpoznal zßkladnφ dilema psychologie, toti₧ nemo₧nost p°esn∞ definovat "v∞domφ", a proto ve svΘm p°φsp∞vku "Time and the Mind" (╚as a v∞domφ) ₧ertovnou poznßmkou upozornil na to, ₧e neurofyziologovΘ nemohli nikdy nic najφt proto, ₧e hledali mimo vlastnφ v∞domφ; to, po Φem pßtrali, je toti₧ p°esn∞ to, co pßtrß. Zde se prost∞ "koΦka zakousla do vlastnφho ocasu". Jak by mohlo n∞co (v∞domφ) rozpoznat sebe sama (rovn∞₧ v∞domφ)? Je to asi tak, jako by n∞kdo, kdo stojφ p°ed zrcadlem, v n∞m₧ vidφ jen svou p°ednφ stranu (hmotnΘ t∞lo), cht∞l popsat vlastnφ zßda (v danΘm p°φpad∞: v∞domφ). A i kdyby dotyΦn² Φlov∞k pomocφ druhΘho zrcadla p°enesl obraz sv²ch zad do prvnφho zrcadla, byl by to jednom dalÜφ zrcadlov² obraz, nikoli originßl. Oba zrcadlovΘ obrazy by vÜak nep°ipouÜt∞ly ₧ßdnΘ zßv∞ry o hmotnΘ (biologickΘ) povaze zadnφ Φßsti t∞la - a u₧ v∙bec ne o jeho molekulßrnφm, atomovΘm, nukleßrnφm, nebo dokonce subnukleßrnφm slo₧enφ.
V nejnov∞jÜφ dob∞ je patrnß snaha p°ipsat v∞domφ charakter r∙zn²ch polφ. Hypotetickß psychickß pole se od nßm znßm²ch fyzikßlnφch polφ (jako je nap°φklad gravitaΦnφ pole) odliÜujφ tφm, ₧e se holograficky rozprostφrajφ do takzvanΘ nehmotnΘ oblasti - do jinΘ nad°azenΘ reality (do urΦitΘ mφry tedy "za roh"), a to pravd∞podobn∞ "beze Üvu". Pomocφ takovΘho modelu polφ je ostatn∞ mo₧nΘ lΘpe hledat odkazy na teorii informacφ a subkvantov² sv∞t.
V Transkommunikation (dφl II, Φ.4, 1995) definuje Ital dr.Nitamo Federico Montecucco z Cyber Ricerche Olistiche v∞domφ jako "schopnost vnφmat smysl a v²znam informace". Pod jednotn²m polem v∞domφ rozumφ "sebe samo identifikujφcφ informaΦnφ pole, kterΘ je obda°enΘ 'autonomnφm' ₧ivotem". Montecucco spat°uje v tom, co oznaΦujeme jako ₧ivot, psychickß pole intenzivnφ informaΦnφ koncentrace, je₧ - podobn∞ jako z fyziky znßm² princip zachovßnφ energie a hmoty (prvnφ zßkon termodynamiky) - p°etrvßvajφ fyzickou smrt a v∞Φn∞ existujφ v soub∞₧nΘm duchovnφm rozm∞ru.
Model holografickΘho duchovnφho pole vyvracφ jednostrannou p°edstavu ortodoxnφch behaviorist∙, ₧e naÜe v∞domφ vznikß jen prost°ednictvφm "podn∞t∙" a "reakcφ". Upozor≥uje spφÜe na skuteΦnost, ₧e myÜlenkovΘ procesy jsou holograficky spojeny se vÜemi psychick²mi aktivitami jin²ch lidφ. A v tΘto souvislosti se p°φmo nabφzφ dalÜφ zajφmav² aspekt: vykazuje-li v∞domφ charakter polφ, jde-li o specifickou oscilaci univerzßlnφho komplexu polφ, kter² je koneckonc∙ odpov∞dn² za vznik naÜeho veÜkerΘho materißlnφho sv∞ta, nabφzφ tento model i velmi rozumnΘ vysv∞tlenφ pro vzßjemnΘ p∙sobenφ mezi psychikou (v∞domφm) a hmotou, k n∞mu₧ dochßzφ nap°φklad p°i psychokinezi.

Americk² fyzik dr.Jack Sarfatti, b²val² spolupracovnφk profesora Davida Bohma z univerzity v Lond²n∞, se zaslou₧il o zevÜeobecn∞nφ gravitaΦnφ teorie.
GravitaΦnφ pole jsou podle jeho pojetφ urΦujφcφ pro cφlen∞ orientovanΘ vlastnosti v∞domφ i hmoty: "Jak²koli druh t∞₧k²ch graviton∙ (to jsou hypotetickΘ nosiΦe gravitaΦnφho pole) je odpov∞dn² za naprosto urΦitou organizaΦnφ stupnici hmoty. Nap°φklad jeden druh t∞₧k²ch graviton∙ ovliv≥uje jadernΘ sφly, organizujφcφ atomovΘ jßdro - to znamenß, ₧e ovliv≥uje vzßjemnΘ p∙sobenφ mezi protony a neutrony. Jin² typ t∞₧k²ch graviton∙ je p°φsluÜn² pro organizaci hmoty prost°ednictvφm elektron∙. DalÜφ organizuje atomy a molekuly. Velmi d∙le₧it²m t∞₧k²m gravitonem je takzvan² biograviton, kter² organizuje vÜechny o₧ivenΘ systΘmy. Lze p°edpoklßdat, ₧e existujφ jeho poΦetnΘ dφlΦφ varianty." Krom∞ toho Sarfatti rozliÜuje jeÜt∞ dalÜφ druhy t∞₧k²ch graviton∙, kterΘ organizujφ hmotu v planetßrnφch a galaktick²ch m∞°φtcφch.
Ze Sarfattiho vÜeobecnΘ gravitaΦnφ teorie se dajφ odvozovat nejen vÜechny fyzikßlnφ zßkonitosti, ale i parafyzikßlnφ fenomΘny (nap°φklad psychokineze), vznikajφcφ p∙sobenφm v∞domφ na biogravitaΦnφ pole. Tyto interakce hmotn²ch a duchovnφch polφ by zßrove≥ vysv∞tlovaly, jak lidskΘ v∞domφ ovliv≥uje pohyb atomßrnφch a subatomßrnφch Φßstic.
Souhrnn∞ by bylo mo₧nΘ konstatovat, ₧e "holografickΘ" v∞domφ se projevuje v biogravitaΦnφm poli a hmota ve fyzikßln∞ m∞°itelnΘm gravitaΦnφm poli ΦasoprostorovΘho univerza. Hmota a v∞domφ tudφ₧ tvo°φ jedin² a jednotn² celek. A z hlediska tohoto aspektu p°edstavujφ duch a univerzum obrovsk² multidimenzionßlnφ projekΦnφ prostor v∞domφ.
P°edstavitelΘ neortodoxnφ "novΘ" fyziky p°ipisujφ vÜechny hmotnΘ formy existence jen a jedin∞ p∙sobenφ v∞domφ. NaÜe Φasoprostorovß realita je podle nich jak²msi "superhologramem", kter² si v∞domφ vytvo°ilo v²hradn∞ samo pro sebe. Je-li to pravda, pak by v∞domφ bylo v∙bec jedinou reßln∞ existujφcφ entitou.

Mozkov² fyziolog profesor John C.Eccles se ve svΘ nejnov∞jÜφ knize "Wie das Selbst sein Gehirn steuert" (Jak 'Jß' °φdφ sv∙j mozek) krom∞ jinΘho v∞nuje v²voji mozkovΘ k∙ry b∞hem evoluΦnφho v²voje, p°iΦem₧ u n∞ho hrajφ eminentn∞ d∙le₧itou ·lohu takzvanΘ psychony - hypotetickΘ mentßlnφ Φßstice. Podle jeho koncepce ka₧d² psychon disponuje "jedineΦnou duchovnφ zkuÜenostφ". Eccless si klade otßzku, jestli duchovnφ sv∞t existoval d°φve, ne₧ si ho staΦila uv∞domit rozvinutß mozkovß k∙ra primitivnφch savc∙. V tΘto souvislosti vyslovuje zajφmav² nßzor: disponujφ-li vÜichni savci v∞domφm, pak jeho p∙vod sahß a₧ do dv∞ st∞ milion∙ let vzdßlenΘ minulosti.
Z∙stßvß otev°enou otßzkou, je-li tomu skuteΦn∞ tak a je-li mo₧nΘ vznik komplexu psychika/v∞domφ spojovat s biologickou evolucφ. Mozkovß k∙ra je sice pravd∞podobn∞ nezbytnß pro p°φjem a zpracovßnφ v∞dom²ch pocit∙, pro sebepoznßnφ a odpovφdajφcφ reakce, ale o p∙vodu v∞domφ nevypovφdß absolutn∞ nic. Ko°eny v∞domφ se stßle ukr²vajφ v hlubokΘ temnot∞. Snad bychom se prozatφm mohli spokojit s tφm, ₧e jeho p∙vod budeme odvozovat z toho, co filozofovΘ a esoterikovΘ odedßvna opisujφ pojmy sv∞tov² duch nebo sv∞tovß duÜe.
NadΦasovost v∞domφ - ta by mimochodem rovn∞₧ mohla poukazovat na jeho pokraΦujφcφ existenci po fyzickΘ smrti - v²sti₧n∞ popsal spisovatel Gerhard SteinhΣuser, na zßklad∞ vlastnφ zkuÜenosti, kterou si ka₧d² z nßs m∙₧e sßm ov∞°it: "Kdy₧ se pokusφme 'vcφtit' do sebe sama a sna₧φme se p°itom soust°edit na to, jak se cφtφme 'sta°φ', s ·divem zjistφme, ₧e si vlastn∞ p°ipadßme bez urΦitΘho 'stß°φ'. Pocφtφme, ₧e dnes nejme 'starÜφ' ne₧ p°ed deseti nebo Φty°iceti lety. ╚φm jsme starÜφ, tφm Φast∞ji sice k naÜφ lφtosti musφme konstatovat, ₧e nßs pam∞¥ obΦas 'nechß ve Ütychu' a ₧e ve svΘ informaΦnφ pam∞ti jen obtφ₧n∞ vyhledßvßme vzpomφnky a slova, ale to p°ece d∞lßme my a p°itom velmi sprßvn∞ rozliÜujeme mezi 'nßmi' a naÜφ pam∞tφ. Chovßme se p°itom jako obsluha stroje, kter² pomalu rezavφ - prost∞ se kv∙li tomu zlobφme. Kdyby naÜe podstata byla identickß s podstatou onoho stroje, nikdy bychom jeho nedostatky a chyby nebrali na v∞domφ. Stroj nikdy nem∙₧e cφtit sebe sama". StinhΣuser z toho vyvodil: "SamotnΘ v∞domφ je bez stß°φ. Nem∙₧e v ₧ßdnΘm p°φpad∞ stßrnout, proto₧e nepodlΘhß zßkon∙m pozemskΘho Φasu a prostoru. V∞domφ je nadΦasovΘ, a tudφ₧ v∞ΦnΘ... Informace 'nestßrnou', a proto se ve skuteΦnosti cφtφme po°ßd 'stejn∞ sta°φ'." "

V druhΘ Φßsti se dotkneme teorie morfogenetick²ch polφ. P°edkßdßm vßm pohled Johannese von Buttlara na holografick² vesmφr.

DUCH A V╠╚NOST
Hledßnφ prazßkladu existence

"NßÜ pohled na "kosmickou realitu" byl od rozvoje astronomie v 17.stoletφ neustßle detailn∞jÜφ a tento v²voj bude pokraΦovat. Mechanick² vesmφr - "sv∞tov² stroj", kter² stvo°il B∙h a °φdil ho a udr₧oval v chodu sv²mi zßkony - byl kultivovßn jako deterministicky fungujφcφ perpetuum mobile, kterΘ je ovÜem v p°edstavßch lidφ stßle kontrolovßno vÜev∞doucφ transcendentßlnφ autoritou. Tento statick² pohled na sv∞t byl mezitφm vyst°φdßn koncepcφ kosmickΘho systΘmu polφ a energiφ. V∞Φn² "kosmick² stroj" u₧ neexistuje, vÜechno nynφ podlΘhß evoluΦnφ prom∞n∞. Vesmφr se chßpe spφÜe jako z°et∞zenφ vzßjemn²ch ·Φink∙, kterΘ se dajφ postihnout jenom pravd∞podobnostnφmi propoΦty. Celß °ada fyzik∙ a kosmolog∙ u₧ Boha nepot°ebuje - proto ho poslali do vyhnanstvφ.
Kdy₧ jsem v roce 1972 opatrn∞ postuloval tezi univerzßlnφho "duchovnφho pole", cφtili n∞kte°φ kritikovΘ pot°ebu si m∞ sarkasticky jaksepat°φ podat. V publikaci "Schneller als das Licht" (RychlejÜφ ne₧ sv∞tlo) jsem tehdy v podstat∞ napsal nßsledujφcφ: "Je Φlov∞k opravdu jen koneΦn²m produktem svΘho fyzikßlnφho slo₧enφ, mo₧nß s dodateΦn²m darem znaΦn∞ neurΦitΘho duÜevna, kterΘ zdßnliv∞ pochßzφ z ne₧ivΘ hmoty? Nebo je tomu spφÜe naopak a hmota vznikla z ducha? Teprve a₧ najdeme odpov∞∩ na tyto nevy°eÜenΘ otßzky, pochopφme vlastnφ podstatu existence.
VÜe, co zaznamenßvßme, vym²Ülφme, tvo°φme, znßme a chßpeme, nßm diktuje duch. Ka₧d² v∞dom² pro₧itek je toti₧ nejprve vnφmßn "duchovnφm zrakem". Proto z naÜeho pohledu i fyzikßlnφ, biochemickΘ a fyzickΘ procesy zßsadn∞ obsahujφ cosi duchovnφho. Dokonce naÜe pojetφ principu Jß a lidskΘ identity je p°edstavou duchovnφho druhu. Mφsto p°edpokladu povstßvß jinß a naprosto odliÜnß existenΦnφ podstata - toti₧ reflektujφcφ duch, kter² se vyrovnßvß netoliko se sv²m prost°edφm a se sebou sam²m, n²br₧ se ptß i "proΦ" -, by jist∞ bylo logiΦt∞jÜφ vychßzet z toho, ₧e zßsadn∞ vÜe je v²razem univerzßlnφho duchovnφho pole.
Ale co je to duch? InstrukΦnφ nebo informaΦnφ pole, jφm₧ se urychluje tvorba komplexn∞jÜφch organizaΦnφch vzor∙? Cosi jako silovΘ pole, neodmyslitelnß souΦßst hmoty, zajiÜ¥ujφcφ dalÜφ existenci p°φrody? Bylo by takovΘ "duchovnφ pole", pokud skuteΦn∞ existuje, snad n∞Φφm v∞dom²m? Potom by ovÜem stßlß tvorba byla jeho cφlem a z°ejm∞ by zt∞les≥ovalo jakousi univerzßlnφ energii, ze kterΘ v kosmickΘ prehistorii vznikly prvnφ atomovΘ Φßstice. S pokraΦujφcφ evolucφ naÜeho vesmφru se do tohoto "duchovnφho pole" uklßdaly zkuÜenosti a informace o nov∞ vznikl²ch organizaΦnφch vzorech za ·Φelem dalÜφho transferu.

N∞kte°φ kritikovΘ, o nich₧ jsem se zmφnil na poΦßtku tΘto stat∞, p°ed n∞kolika lety nadÜen∞ p°ijali teorii takzvan²ch "morfogenetick²ch polφ", s nφ₧ vystoupil anglick² biochemik Rupert Sheldrake, profesor na univerzit∞ v Cambridgi (Velkß Britßnie). Sheldrake toti₧ vychßzφ z toho, ₧e vÜechny p°φrodnφ formy neboli organizaΦnφ vzory jsou urΦovßny prost°ednictvφm formotvorn²ch polφ. Tato morfogenetickß pole p°edstavujφ cosi jako pam∞¥ p°φrody, v nφ₧ se uklßdajφ zkuÜenosti vÜech individuφ danΘho druhu - lhostejno, zda se jednß o krystaly, rostliny, zvφ°ata nebo lidi. Ka₧d² jedinec je ·dajn∞ spojen s t∞mito poli prost°ednictvφm "morfickΘ rezonance". Morfogenetickß pole ovliv≥ujφ jak jeho v²voj a podobu, tak i charakteristickΘ zp∙soby chovßnφ.
Rupert Sheldrake odvozuje svou teorii morfogenetick²ch polφ od p∙vodnφho desetirozm∞rnΘho pole p°ed prvotnφm t°eskem (jedna Φasovß a dev∞t prostorov²ch dimenzφ). B∞hem nedßvnΘho rozhovoru v Lond²n∞ se zam²Ülel nad tezφ, ₧e vÜechny formy a ·tvary, kterΘ na sv∞t∞ vznikajφ, majφ svß organizaΦnφ pole, jejich₧ p∙vod se dß koneckonc∙ odvozovat od jednotnΘho p∙vodnφho pole. Zßnikem n∞kdejÜφ v²chozφ jednoty (neboli symetrie po prvotnφm t°esku) se v p°φrod∞ vytvo°ila nejr∙zn∞jÜφ silovß pole, a to vΦetn∞ svΘho druhu vÜeobjφmajφcφho sv∞tovΘho pole neustßle se vyvφjejφcφ p°φrody, je₧ v podstat∞ m∙₧eme oznaΦit za "sv∞tovou duÜi".
Sheldrakova teorie morfogenetick²ch polφ spoΦφvß na nesΦetn²ch indiciφch. Nap°φklad p°i vzniku krystalu zßvisφ jeho tvar na tom, jak se v minulosti vytvß°ely podobnΘ krystaly. Nebo si uve∩me jin² p°φklad. Kdy₧ se krysy v New Yorku budou uΦit co nejrychleji nachßzet sprßvnou cestu ven z labyrintu, bude tato informace zßsluhou morfickΘ rezonance p°enßÜena na krysy na celΘm sv∞t∞, kterΘ se pak se stejn²m ·kolem vyrovnajφ mnohem rychleji. Sheldrake dßle vychßzφ ve svΘ hypotΘze z toho, ₧e my, lidΘ, m∙₧eme p°i procesu uΦenφ stav∞t dφky kolektivnφ pam∞ti na tom, co se u₧ nauΦili naÜi p°edch∙dci.
"Podle mΘho nßzoru neexistuje kdesi mimo nßs ₧ßdn² stßl² absolutn∞ dokonale vzd∞lan² matematick² duch. SpφÜe je tomu tak, ₧e my sami vytvß°φme matematickΘ modely r∙zn²ch aspekt∙ p°φrody a tyto modely poslΘze na p°φrodu promφtßme, Φφm₧ vytvß°φme iluzi, ₧e se jednß o vn∞jÜφ realitu. V d∙sledku toho vznikß dojem, ₧e v nitru jakΘsi v∞ΦnΘ matematickΘ duÜe probφhß kosmickß imaginace, kterß ve skuteΦnosti nenφ o nic vφce matematickß ne₧li my, kdy₧ snφme. Nepro₧φvßme sny vyjßd°enΘ v rovnicφch, naÜe sny nemajφ zßsadn∞ matematickou povahu. Proto obhajuji tezi, ₧e kosmickß imaginace by mohla zahrnovat urΦitou matematickou oblast a ₧e tento matematick² aspekt se vyvφjφ prßv∞ tak, jak se v pr∙b∞hu Φasu vyvφjelo naÜe chßpßnφ matematiky," uvedl Rupert Sheldrake v trialogu "MyÜlenky na okraji nemyslitelnΘho" v souvislosti s matematick²mi modelov²mi p°edstavami o univerzßlnφm sv∞tovΘm vzorci.
"V∞domφ je natolik v²znamn² fenomΘn," upozornil m∞ Roger Penrose v Oxfordu, "₧e prost∞ nemohu v∞°it, ₧e vzniklo jenom nßhodn∞ na zßklad∞ slo₧it²ch proces∙ zpracovßnφ dat. Je to prßv∞ fenomΘn v∞domφ, kter² nßm umo₧≥uje, abychom v∙bec mohli vesmφr vnφmat. Mohli bychom dokonce diskutovat o tom, jestli vesmφr, kter² je °φzen zßkonitostmi a vyluΦuje jakΘkoli v∞domφ, je stßle jeÜt∞ vesmφr. Neobßval bych se v tomto ohledu tvrdit, ₧e vÜechny dosavadnφ matematickΘ popisy vesmφru prßv∞ z tohoto pohledu zklamaly."
Teorie morfogenetick²ch organizaΦnφch polφ p°inßÜφ jeden zajφmav² d∙sledek. Takzvanß imanentnφ organizace ₧ivotnφch systΘm∙ zφskßvß prost°ednictvφm zmφn∞nΘ morfickΘ rezonance informace z ji₧ stßvajφcφch systΘm∙. To by znamenalo, ₧e ₧ivot a v∞domφ - za p°edpokladu p°φzniv²ch ekologick²ch podmφnek - jsou ve vesmφru jevy obecn∞ rozÜφ°enΘ. Podle tΘto teorie m∙₧eme p°edpoklßdat, ₧e v kosmu, v jin²ch planetßrnφch systΘmech, existujφ humanoidnφ formy ₧ivota."

...pokraΦovßnφ p°φÜt∞

Bestie

Pou₧itß literatura:
Ernst Meckelburg - Zßhada nesmrtelnosti (Dialog 2000)
Johannes von Buttlar - Einstein na druhou (Dialog 2001)